Mojše byl v Paříži. Když se vrátil zpět do Lvova, ptají se jeho přátelé, jaký to bylo: „Co Pařížanky? Jsou taky takový jako u nás holky ze Lvova?“
„Jak to můžete vůbec srovnávat?“ volá Mojše pohoršeně. „Byl jsem s jednou Pařížankou, vyznám se.“
„Tak povídej.“
„Takže, pelerínu měla vyšívanou zlatem – něco takovýho ve Lvově nenajdete. A když pelerínu odložila, měla pod ní blůzu z růžovýho hedvábí – průsvitnýho jako sklo. A její sukně byla poseta třpytivýma flitrama, až oči přecházely. Pak odložila sukni a měla spodničku s bruselskou krajkou, fialovou, protkanou stříbrem. A na podvazcích měla růžici z rubínů… pak sundala spodničku a podvazky…“
„No a dál?“
„Dál? Dál už to bylo úplně stejný jako ve Lvově.“