Maxim Gorkij (1868-1936):

"Dálava bez hranic, na které se choulí dřevěné vesnice se slaměnými střechami, má jedovatou schopnost vyprazdňovat člověka, vysávat jeho touhy.
Když rolník vykročí za hranici své vesnice a podívá se do prázdna kolem sebe, za chvíli pocítí, že toto prázdno se vlilo do jeho duše… Kolem je jen rovina bez konce a kraje a uprostřed ní je nicotný, malý človíček, který byl na tuto nudnou zem vržen proto, aby tu dřel jako na galejích…
Myslím si, že ruský národ je výjimečně nadán – stejně výjimečně, jako je Angličan nadán smyslem pro humor – smyslem pro zvláštní krutost, která je chladnokrevná a jako by zkoušela, kde je mez lidské snášenlivosti vůči bolesti, jako by studovala chytlavost a výdrž života.“